TRUS 1-2 Fc Eintopf (3.10.2015)

Třetí (pro nás druhý) kolo soutěže PKFL nám přineslo prvního z pro nás neznámých týmů - FC Eintopf. O soupeři jsme nevěděli vůbec nic, jediné co se ze soupisky dalo vyčíst byl jejich monstrózní počet, což se potvrdilo i na zápase, kdy jich přišlo snad 10 včetně několika zahraničních posil. To náš počet byl poněkud chudší, na sraz v metru nás dorazilo akorát 6. Náš kapitán cigošskýho původu se totiž zalekl německýho názvu týmu soupeře a radši zůstal zalezlej doma pod peřinou.  Zbytek srazu naštěstí čítal árijce jak hrom, tudíž jsme mohli neohroženě vykročit na místo dějiště – stadion na Hrabákový. Na hřišti jsme hned po převlečení vyrazili na zteč naší domovské hospodě Školce. Tam nás bohužel čekalo první velké zklamání, jelikož nás ihned vypakovali s tím, že otevíračka bude až během zápasu. To dost zklamalo část naší výpravy, co plánovala posvětit svojí přítomností místní hajzly a pěkně nasralo druhou část co si tam šla pro první ranní pívo. No svět se kupodivu nezbořil, tak nezbejvalo než procvičit našeho tlouštíka v bráně (nechytil vůbec nic) a následně už konečně začít zápas.

Stejně jako minulý zápas jsme začínali výkopem, doufaje, že to přinese stejnej úspěch jak minule. No nikdo asi tehdy netušil, jak blízko je to pravdy. Zápas začal naším mírným tlakem i přes naší nulovou střídačku a soupeřovýho střídání v jednom kuse. Nebyl to teda tlak, že by sme je zavřeli před jejich bránou, no ale šancí sme měli víc, párkrát zazněla i konstrukce. Boro naštěstí pro nás mockrát zasahovat nemusel. Zlom nastal asi 5 minut před koncem prvního poločasu, kdy konečně přišel Benny (údajně se převlíkal v metru, aby přišel dřív, to musela bejt podívaná) a ihned naskočil za mě na hřiště. Těžko říct, jestli si taky cestou nedal něco na kuráž, protože hned prvním zmateným dotykem, kdy údajně hodlal přenést hru na mě, když jsem postával na střídačce, namazal soupeři, kterej neváhal a ujal se vedení. Jelikož jsme přišli pro výhru, nezbejvalo než dát ještě aspoň 2 góly. Naštěstí ještě v prvním poločase tam Dolly jednoho fíka šoupnul, takže na lavičku jsme šli v aspoň trochu lepší náladě a převážně nadávat Bennymu. Po změně stran se hra moc nezměnila, jenom ten gól tam ne a ne padnout. Možná to bylo trošku i tim, že sem se při útoku neohroženě postavil až za soupeřovu obranu a odmítal se hejbat. Po čase už se na to nemoh dívat druhej z Doležalovic dvojice, kterej se vydal na sólíčko který zakončil nechytatelnou ranou. Do konce už moc nezbejvalo, tudíž tento gól stanovil konečné skóre mače. Po zápase následovala tradiční pozápasová analýza v hospodě, kam nás naštěstí už pustili.

Příští zápas nás čeká již tuto sobotu v tradičním čase 10:46. Hrajeme opět na našem domácím hřišti, tudíž neváhejte přijít a podpořit. Ať žije Truss!!!

JUMBO18