Velikonoční futsalový turnaj v Čimicích (19.4.2014) + FOTOGALERIE
Na velikonoční víkend jsme neměli naplánovaný žádný ligový zápas, což nás ale vůbec nemuselo mrzet. Na čimický vánoční turnaj, kde Trus obsadil šťastné sedmé místo, totiž navázala velikonoční varianta. Už na začátku dne bylo všem jasné, že tentokrát nás rozhodně čeká lepší umístění. Těžko říct, jestli ta jistota pramenila z úspěšného vystoupení na Trus Cupu, silné a vyladěné sestavy, či faktu, že se tentokrát přihlásilo pouze šest týmů.
Srážíme se před devátou v Čimicích. Vražedný čas spolu se slabou propagací byl příčinou nulové účasti fanoušků – je s podivem, že se vůbec dostavili někteří hráči. Ihned se hrdě převlékáme do dresů a usedáme v komfortní vzdálenosti od pípy. Obsluha se rychle naučí při sebemenším záblesku oranžové barvy roztáčet pivo, a tak většina týmu nemá problém s dodržováním pitného režimu.
Do prvního zápasu vlétáme bezhlavě. Polovina týmu od posledně zapomněla hrát fotbal, a tak naše jednobrankové vedení soupeř otáčí a utkání s Čimice City končí výsledkem 1:3. Vracíme se k pípě, kde výčepák dává pokyny kolegyni: „Tohle je Liščí Trus, jak je uvidíš, tak hned roztáčej. Až budou mít zápas, tak máš deset minut na cigáro, ale jinak buď furt v pohotovosti.“
U zlatavého moku hodnotíme zápas. Dolly dává rady jak bránit, Jumbo navrhuje objednat rumy, slabší povahy zvažují konec kariéry. Gólman na sebe upozorňuje nadávkami na hráče v poli, což se záhy obrací proti němu a hned máme viníka porážky: „My jsme gól dali, kdybys ty tři nepustil, tak je to výhra.“ Prská, ale v duchu ví, že máme pravdu, a tak v dalším zápase radši všechno chytá. Bohužel jsme převahu nezúročili a zápas skončil bezbrankovou remízou.
Nastává krizová situace, do semifinále postupují první čtyři týmy a my mezi ně nepatříme. Všem neabstinentům tudíž na stole přistává rumový doping. Medicínka tým probouzí, a tak máme v zápase s Tenisty převahu, kterou zakončujeme gólem. Rozhodčí však píská faul na nás a místo gólu nás obdaruje trestňákem. Nešetříme slovy díků, ale přímý kop proměňujeme. Sráží nás však chyby v obraně, jichž soupeř chladnokrevně využívá, a zápas tak končí výsledkem 1:2.
Teď už přestává legrace, fotbal je sice jenom záminka, ale i tak nás alespoň okrajově zajímá. Marco se tradičně snaží připsat si víc piv, než vypil, a tak u stolu vzniká vášnivá debata o pravidlech pivní soutěže. (Od začátku sezony si do notýsku zaznamenáváme, kolik kdo vypil při zápasech piv. Nikdo neví, o co a proč se hraje, ale to nic nemění na motivovanosti některých účastníků.) Zápas s technickým týmem Kobylis patří mezi naše nejlepší. Soupeřovo vedení otáčíme a vedeme 2:1. Brankář Kobylis se stále častěji vydává na naši polovinu a jeho tým z powerplay nakonec vytěží vyrovnávací branku. Namlsanost se Kobylám nemusela vyplatit, jejich gólman se opět vydává do útoku, Trus však vybojuje míč a na Dollyho zívá prázdná branka. Rozhodčí ovšem projevuje skvělý cit pro hru a píská konec zápasu. To už nás docela nasírá, ale k inzultaci nedochází a smiřujeme se s výsledkem.
Pořád máme šanci na postup, v posledním zápase se však střetáváme s obhájcem trofeje, Péčkem ČVUT. Všechny síly vrháme do útoku, ale trestuhodně zahazujeme šance. Obrana na druhé straně dvakrát zaspí a je vymalováno. Výsledek 0:2 nás posílá do boje o čestné páté místo. Co je horší, dochází pivo. Šéfpípák vyráží pro další sud, Jumbo s Marcem pro plechovky do Alberta. Cestou se ještě zastaví na jedno v nonstopu a získávají tak náskok v pivní tabulce.
Ve „finále“ na nás připadly Kobylisy, které turnaj pojaly dost ležérně. Tomu odpovídal i jejich výkon v tomto zápase. Fotbalisti to byli lepší, akce se však snažili zbytečně vyšperkovat, a Trus trestal. Dvakrát jsme vedli, soupeř dvakrát vyrovnal, ožralej Dolly dvakrát minul prázdnou bránu. Došlo tak až na pokutové kopy. Zde se zaskvěli oba brankáři, branková konstrukce i promile v krvi, a tak z devíti Lišáků proměnili pouze dva. Obzvlášť Jumbův pokus vypadal jak přihláška do pomocné školy. Kobylové proměnili o jednu penaltu víc a vybojovali kýžené páté místo.
Dopíjíme zbytek zásob, konzumujeme klobásy a pomalu zapomínáme, že se vůbec hrál nějakej fotbal. Marco krade Borovi klobásu a vzniká řetězec krádeží, loupeží a dalších zločinů. Ve finále se Marco ohání římským právem a z přečinu proti majetku obviňuje nás. Bez grilované pochoutky nakonec končí Jumbo, jenž s prázdným žaludkem pomalu začíná podléhat démonu alkoholu. V hospodě, kam se přesunujeme, se nechává vyhecovat k vyexování zeleného piva, a na zbytek dne se tak ocitá v jiné dimenzi. Servírka, která něco podobného pravděpodobně ještě neviděla, se tváří lehce znechuceně, a když Benny na rozloučenou rozlije pivo, rozhodujeme se pro přesun do jiného podniku.
Zbytek dne už probíhá podle běžného scénáře. Putujeme po hospodách, staráme se o spící Jumbo a nakonec všichni v pořádku dorážíme domů. Turnaj hodnotíme úspěšně, oproti Vánocům jsme si o jedno místo polepšili a ostudu jsme (až na některé jedince) neudělali.
HEISELPAPIER 88